Soutěž, jež boří zdi, přijímá přihlášky. Dveře ke světové vědě otevřela i naší vědkyni

Markéta Klíčová z Fakulty textilní TUL bodovala před čtyřmi lety v soutěži Falling Walls s náplastí, jež usnadňuje hojení po operacích tlustého střeva. Nyní Markéta pro soutěž motivuje další studenty. Foto: Adam Pluhař, TUL

Jako jediná česká zástupkyně bodovala Markéta Klíčová v mezinárodní soutěži Falling Walls Lab Czech Republic 2018 a tříminutová prezentace jí doslova změnila život. Doktorandka Fakulty textilní Technické univerzity v Liberci nyní motivuje české studenty, aby také využili šanci a do soutěže se přihlásili. Soutěž, jež chce bourat zdi a bariéry originální myšlenkou nebo výzkumem právě přijímá přihlášky.

Markéta s náplastí z nanovláken pro krytí pooperačních ran na střevech zvítězila nejen v národním kole, ale získala i cenu publika v mezinárodním finále v Berlíně. Výhra jí mimo jiné posléze dopomohla i ke stáži na Harvardově univerzitě. V loňském roce zasedla i v porotě národního kola soutěže, nyní je ambasadorkou soutěže.

Jak vás, Markéto, před čtyřmi lety napadlo, že si podáte do soutěže přihlášku?

Náhodou jsem na Youtube narazila na video z finále z roku 2017. Viděla jsem, jak mezinárodní finále v Berlíně probíhá, jací lidé tam jsou a jakou magii ta soutěž kolem sebe má. Na jedno místo dorazí nejen vědecký svět, ale i zástupci společností a institucí jako je Google, Bosch, Evropská kosmická agentury, ETH Zurich, Nobelova nadace, Huawei a další. Soutěž totiž hledá inovace v jakémkoliv oboru. Jsou tam lidé z různých kultur, národností, každý z jiného oboru, ale všichni mají stejný cíl. Moc mě to zaujalo.

Vy jste do soutěže mířila se slibně rozjetým výzkumem. Co když si ale někdo říká, že nemá šanci, když nestuduje přírodovědný nebo technický obor, nebo pochybuje o tom, jestli je jeho výzkum dost dobrý, aby zaujal?

Na soutěži je unikátní to, že se mohou přihlásit soutěžící z celé škály oborů. Myslím, že by studenti vůbec neměli váhat s přihláškou, protože nemají co ztratit. Už jen proto, že ukáží své nápady před významným publikem a porotou a dostanou šanci potkat lidi, kteří jim mohou pomoci k realizaci jejich snů. Neznám žádnou jinou akci, kde by měl člověk možnost potkat na jednom místě odborníky, kteří se soustředí na tak různá témata. Když jsem soutěžila já, tak kromě jiných biomateriálových vědců tam byli lidé opravdu z celé škály oborů. Soutěže se zúčastnili například ti, co se snažili prolomit genderové problémy rovnoprávnosti, lidé zabývající se businessem, ale i ekologií nebo architekturou.

Mám dojem, že spousta českých studentů pracuje na zajímavých věcech, ale podceňuje se a předem si řekne, že to není dost na to, aby se mohli takové soutěže zúčastnit. Jak to vidíte vy?

Ano, souhlasím. Myslím, že zbytečné podceňování je naprosto běžná vlastnost Čechů. Pak si necháme ujít takovou příležitost. Abych byla upřímná, asi to byl i trochu můj případ. I když jsem vyhrála národní finále, v první chvíli jsem ani neměla radost. Lekla jsem se a porotě jsem chtěla říci, že ten materiál ještě není dovyvinutý a testujeme ho zatím jen na prasatech. Pak se ukázalo, že to mělo úspěch i v mezinárodním finále. Přitom jsem na začátku skutečně váhala, jestli se vůbec v této fázi přihlásit. Mám i další příklad. Jedna z finalistek prezentovala výzkum nanovlákenných vzduchových filtrů a publikum nadšeně aplaudovalo její zanícené prezentaci. Tento výzkum ale na naší univerzitě děláme už od roku 2014 a klidně na místě této soutěžící mohl stát někdo z TUL.

Vyhrála jste národní kolo, v mezinárodním jste získala Cenu publika. Co pro vás výhra znamenala?

Především jsem zjistila, že dokážu problém během krátkého času (soutěžní prezentace v angličtině trvá tři minuty, pozn. redakce) dobře vysvětlit i neodborné veřejnosti. To je vlastně ta Cena publika. A výzkum zaujal i porotu. Pro mě to byl obrovský impuls do startu mé vědecké kariéry. Velmi to podpořilo mé nadšení, viděla jsem, že ta problematika opravdu dává smysl. No a jak jinak by se mi v mých dvaceti šesti letech poštěstilo potkat se s předsedou Nobelovy nadace, natož mu něco prezentovat? A pomohlo to, myslím, nejen mě, ale i mým kolegům. Dostalo se nám pozornosti českých médií, náš projekt nabral i pro nás takový hlubší smysl. Že děláme na něčem, co lidi zajímá. A ještě se přiznám k jedné věci. Vždy jsem chtěla být kosmonautkou. No a cenu mi předávala bývalá astronautka Evropské kosmické agentury Claudia Heigneré. Bylo úžasné, že jsem si mohla s touto ženou potřást rukou. Byl to nezapomenutelný zážitek. A samozřejmě si cením i toho, že mi soutěž přinesla spoustu přátel a kontaktů, které pořád udržuji.

S kolegou Jakubem Erbenem rovněž z Katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů Fakulty textilní TUL jste působili na stáži ve Wyssově institutu při Harvardově univerzitě. Pracovali jste tam na vývoji tak zvaných orgánů na čipu s nanovlákennou membránou. Pomohl k tomu i úspěch v soutěži?

Myslím, že ano. Profesoru Ingberovi určitě denně chodí spousta žádostí o stáž od různých lidí. Já jsem přesvědčená o tom, že když už jsem si troufla mu napsat, že ho můj úspěch ve Falling Walls mohl zaujmout. Připojila jsem fotografie z mezinárodního finále a napsala jsem, že předseda Nobelovy nadace ocenil naši práci. Příběh mu asi dával smysl, protože viděl, že jsme schopní vědu dělat i prezentovat.

Měl pro vás úspěch v soutěži význam ještě v něčem?

Kromě toho, že mi to víc otevřelo dveře do vědeckého světa, bylo úžasné, že jsem mohla ovlivnit veřejnost, která by se o takový výzkum třeba nikdy nezajímala. Dostalo se ke mně několik reakcí, že i díky našemu výzkumu nastoupily děti ke studiu na vysokou školu a chtějí se věnovat tkáňovému inženýrství nebo nanotechnologiím. Mám radost, že jsem dostala příležitost říct lidem, že vědci nejsou zalezlí jen v pláštích v laboratořích, ale že se za ty peníze, které do výzkumu Česká republika dává, dělají potřebné a smysluplné věci. Mám radost, že jsem možná i trošku univerzitě vrátila to, co nám dala.

České národní kolo mezinárodní soutěže Falling Walls proběhne 13. září 2022 v prostorách Národní technické knihovny v Praze od 17.00 hod.

Více informací o soutěži na tomto odkazu.

Adam Pluhař

Markéta Klíčová

(*1994)

Pochází z České Lípy, po gymnáziu vystudovala obor nanotechnologie na Fakultě mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL, kde získala inženýrský titul. Nyní je doktorandkou Fakulty textilní TUL, katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů. Věnuje se výzkumu nanovlákenné dvouvrstvy, která usnadňuje hojení po operacích tlustého střeva. Za výsledky v tomto výzkumu získala mimo jiné Cenu publika v mezinárodním finále soutěže průlomových nápadů Falling Walls Lab v Berlíně v roce 2018. Nanonáplast na anastomózy jí vynesla také Cenu Euroregionu Nisa. Časopis Forbes Markétu loni zařadil do Žebříčku 30 pod 30. Přibližuje 30 osobností, jimž ještě nebylo 30 let, přitom už v tom, co dělají, dosáhly mimořádných úspěchů. Nově je držitelkou Ceny Wernera von Siemense za vedení diplomové práce – její studentka letos vyhrála první místo.