O zákonitostech fungování, záměrech i úskalích sociálních sítí přijel na TUL přednášet influencer, youtuber, a jak sám o sobě obrozeneckým novotvarem říká „vlivník“, s více než milionem sledujících – Karell Kovář alias Kovy. „Nejsme to my, kdo rozhoduje o tom, co budeme sledovat na sociálních sítích. Určuje to algoritmus, v jehož ‚zajetí‘ jsme,“ zaznělo mimo jiné na přednášce.
Kovyho přednáška se v zaplněné univerzitní aule konala ve středu 8. října v rámci veletrhu Educa Week Liberec 2025. Velkou část svého zamyšlení věnoval youtuber spojení sociálních sítí a umělé inteligence. Novému fenoménu, který se stává stále větším manipulačním nástrojem. „V poslední době se objevují videa s Jakem Paulem, kde tento yotuber a zápasník nosí sukýnky a dělá si stíny. Problém je v tom, že to video vypadá extrémně realisticky, ale je generované AI. Vstupujeme do velmi složité epochy – nebudeme schopni poznat realitu. Sám už generovaná videa nepoznám,“ přiznal Kovy také na přednášce. Kovymu jsme položili několik otázek.
Pro velkou část lidí jsou sociální sítě jedním z hlavních zdrojů informací a toho, co můžeme nazývat jako zprávy. Nejmladší generace je už ani často nečte, jen poslouchá to, co někdo pronáší. Jak mají poznat lháře od člověka přinášejícího pravdu?
Interpretace něčeho, co se stalo, je jedno z velkých témat. My často vidíme zprávy už nějak interpretovaně. Pro mě je vždy důležité pátrat po primárních zdrojích. Pokud něco zní až moc fantasticky, beru to vždy jako takovou dobrodružnou výpravu za hledáním pravdy. Jak moc je třeba titulek, který jsem někde zahlédl, tendenční, jestli skutečně odpovídá tomu, co se děje. Je to velmi zajímavé zjišťovat třeba při přípravě videí, kdy člověk pátrá po různých zdrojích a musí se opravdu prokousávat skrz různé vrstvy těch interpretací. Často dojdu k tomu, že původní sdělení nebo citace jsou vytržené z kontextu. Buď změní význam, nebo je interpretováno tak, že to samozřejmě přitáhne větší pozornost, protože působí mnohem skandálněji, než jaká je realita. Vždycky říkám, že když nám něco přijde zvláštní nebo možná až příliš silný výrok, je dobré pustit se do hledání původního zdroje.
Jenže informací se na nás valí tolik, že to jde dělat u zlomku zpráv. Osobně mám i obavu z toho, jestli k tomu bude vůle, vzhledem k totální přehlcenosti internetovým obsahem.
Sociální sítě nám zabily gatekeeping (proces výběru informací pouštěných do médií, pozn. redakce). Dá se mluvit o tom, že bylo pár nějakých zdrojů, na které jsme se mohli obracet, a ty se právě teď roztříštily do obrovského množství, kde je těžké se teda zorientovat v tom, čemu můžeme věřit. Já se snažím vždy vyhledávat novináře nebo redakce, kterým věřím. Snažím se být jakýmsi kurátorem toho, jaké informace se ke mně dostávají. Ale je opravdu těžké na to hledat nějaký konkrétní recept. Možná je cestou spíš to uvědomění, že se toho na nás hrne moc.
Pro vás jsou sociální sítě pracovním nástrojem a prostředím, jistě na nich trávíte denně hodiny. Jak se vlivu sociálních sítí na psychiku a váš život bráníte?
Když třeba hodinu scroluji, snažím se sám sobě pokládat otázku, co jsem se zase nového dozvěděl, jestli jsem vůbec schopný interpretovat, co jsem na sítích během té hodiny viděl. A klást si tyhle otázky je hrozně důležité i z emoční roviny. Cítím se líp, nebo hůř, než když jsem sociální sítě otvíral? A zkouším pátrat po důvodech toho, proč tomu tak je. Co to bylo za video, které mě rozhodilo, co to bylo za informaci, která mě zneklidnila. A tomu bychom podle mě měli přizpůsobovat i to naše užívání sociálních sítí. Pakliže žádného gatekeepera nemáme, musíme se jím trochu stávat my sami. A ty brány uzavírat nebo otevírat podle toho, co s námi, to užívání těch sítí a jejich algoritmy dělá.
Je to těžké. Nejsem si jistý, jestli si tuhle otázku pokládá alespoň menší část uživatelů sítí. Děti o tom podle mě, nepřemýšlejí vůbec.
Je to hrozně těžké. Na tuhle zodpovědnost nejsme připravení, protože nás na to zkrátka nikdo nepřipravoval, nikdo nás na to neučil. Takže jsme všichni – nejen mladí lidé – vrženi do toho světa, který je tak trochu stále bez pravidel. A my se je sami snažíme nějakým způsobem za pochodu psát. Nemám recept na to, aby někdo udělal A, nebo B. Ale snažím se toto téma otvírat s lidmi, kteří přijdou na přednášku, protože mám pocit, že ty odpovědi hledáme trošku všichni.
Jak se do sociálních sítí promítá stále sílící umělá inteligence?
No obrovsky. Úplně nové je to, že už nedokážeme rozlišit video, které je vygenerované AI. Ještě před půl rokem jsem říkal, že toho zatím jsme schopni. A teď už říkám, že nejsme. Sám už jsem viděl řadu AI videí, u kterých bych nepoznal, že jsou vygenerovaná. Ta technologie poskočila hrozně rychle. Na druhou stranu se podle mě nemusíme děsit. Myslím, že musíme spíš ‚přeprogramovat‘ to, jak vnímáme video a jak vnímáme fotku. U fotek jsme si zvykli na to, že mohou být upravené – že s nimi mohlo být manipulováno, že mohou být vylepšené, že nemusí odpovídat realitě. A je na čase si tenhle filtr zapnout i u sledování videa. A jsem přesvědčen o tom, že bude o to potřebnější nacházet ty spolehlivé zdroje, kterým můžeme věřit. Protože když na sebe necháme informace proudit nekontrolovaně ze všech stran, tak bude pravděpodobnost toho, že se k nám budou dostávat nepravdivé informace nebo deepfaky či podvody, samozřejmě vyšší, než když se budeme pohybovat na serverech, na která se můžeme spíše spolehnout.
Mám pocit, že nastupující generace budou ustupovat od sledování zavedených zpravodajských serverů. Co tedy jsou a budou ty důvěryhodné a ověřené zdroje?
Budou to malé redakce a jednotliví novináři. Myslím, že ten trend je dobře vidět už nyní na etablovaných novinářích, kteří dříve pracovali ve velkých médiích, osamostatnili se a mají své vlastní informační kanály. Ať už je to Nora Friedrichová, Jan Tuna, Apolena Rychlíková nebo Jakub Zelenka. Podle mě bude těchto menších projektů přibývat. A je to i o nějaké adaptaci nejen samotné novinářské branže, ale i nás čtenářů nebo diváků na možná trochu nový mediální svět. Ale je velmi těžké věštit z křišťálové koule, když se nám to děje doslova pod rukama.
V anotaci na přednášku máte otázku, „jak sociální sítě proměňují společnost.“ Tak jak podle vás proměňují nebo proměnily společnost?
Polarizují ji. Uzavírají nás v určitých bublinách, kde všichni se všemi souhlasí a občas nám to tam vyšle něco, s čím hodně nesouhlasíme, aby nás to trochu rozohnilo. Málo kdy končí komentářová sekce a hádka v ní nějakým vzájemným porozuměním. Mám pocit, že to zpravidla končí ještě hlubším příkopem mezi diskutujícími, protože ten psaný text dává prostor pro větší nedorozumění. Kdežto když se spolu bavíme tváří v tvář, tak máme mnohem větší prostor pro nějaké vzájemné pochopení. Reakcí na stále více generovaného obsahu a většího množství nedůvěryhodných nebo problematických zdrojů bude možná to, že se stále více lidí bude osobně potkávat. Budeme prahnout po něčem, co je skutečné a reálné. Protože to, co budeme vidět na sítích, bude rok od roku méně spolehlivé a reálné.
A co vy? Vás práce na síti nebo s počítačem živí. Dokážete se od sociálních sítí oprostit, mít detox a třeba nemít dva dny telefon v ruce?
Naštěstí ano. Mám možná výhodu v tom, že jsem z generace, která prožila pubertu, když ještě sociální sítě byly ‚roztomilými miminky‘. Teď mi přijde, že jsou to taková monstra, se kterými je občas složité si poradit, protože mají větší sílu než my. Myslím, že já osobně stále dokážu sociální sítě vypínat, nebýt na nich a nemít pocit, že by mi něco unikalo. Ale samozřejmě mám týdny a měsíce, kdy se mi s tím daří pracovat lépe a jiné, kdy to jde trochu hůř. Když je to zkrátka vaše pracovní prostředí, tak se to omezuje velmi těžko (úsměv).
Adam Pluhař
Další články v rubrice
Chcete učit? Pomohou vám modernizované kurzy pedagogiky zaměřené na praxi ve škole
V Česku chybí a v příštích letech bude chybět stále více učitelů. Centrum celoživotního vzdělávání FP TUL nabízí možnost doplnit si pedagogické vzdělání prostřednictvím kurzů pedagogiky.
Z poslucháren a tělocvičen liberecké fakulty až do čela Sokola
V čele České obce sokolské stojí Petr Sádek, absolvent Katedry tělesné výchovy a sportu Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL. Jeho cesta od studenta Technické univerzity v Liberci až na vrchol nejstaršího tělovýchovného hnutí v České...
Navždy odešel docent Jaroslav Jágr, první děkan Ekonomické fakulty
S hlubokým zármutkem oznamujeme, že nás dne 22. dubna 2025 navždy opustil doc. Ing. Jaroslav Jágr, CSc., jedna z předních osobností Hospodářské (současné Ekonomické) fakulty TUL, její první děkan a dlouholetý pedagog. Docent Jágr se zásadním...
