Student záchranářství bodoval na světovém šampionátu v silovém trojboji

Matěj Vojtěch z FZS TUL. Zdroj: archiv M. Vojtěcha

Budoucí záchranář z Fakulty zdravotnických studií TUL Matěj Vojtěch získal na World University Cup v silovém trojboji v Kranjské Goře 1. a 4. místo. V kategorii do 66 kilogramů soutěžil se dvanácti vzpěrači.

V silovém trojboji nebo také powerliftingu vzpírají závodníci činky v dřepu, benchpressu a mrtvém tahu. Sportovec má na každou disciplínu tři pokusy a snaží se zvednout maximální hmotnost. V powerliftingu se hodnotí každá disciplína zvlášť. Pak se sečtou maximální hmotnosti všech disciplín a vyjde celková hmotnost, takzvaný „Total“. Ta rozhoduje o celkovém umístění.

Matěj Vojtěch nenašel ve Slovinsku přemožitele v benchpressu. A dařilo se mu i v ostatních disciplínách, takže po sečtení výsledků skončil na celkovém čtvrtém místě.

„Byl to největší závod mé sportovní kariéry a umístění je zároveň zatím mým největším úspěchem. První místo v benchpressu hodnotím skvěle, je to i má nejoblíbenější disciplína. Celkové umístění mohlo být zároveň o stupeň ještě lepší. Poslední pokus na mrtvém tahu se mi nepodařil nejlépe a to mě stálo medaili,“ vrací se Matěj Vojtěch k šampionátu.

S powerliftingem začal Matěj už na střední škole. S kamarádem začal objíždět republikové závody, později přidal i evropské soutěže. A ani na nich se neztratil. Loni se Matěj na Mistrovství Evropy v Powerliftingu ve francouzském Albi umístil na celkově třetím místě. Stejně jako letos ve Slovinsku skončil v benchpressu na prvním místě.

Dvaadvacetiletý student záchranářství soutěží letos v powerliftingu už čtvrtým rokem. Trénuje čtyřikrát týdně přibližně dvě hodiny. „Stravu příliš neřeším. Dám si to, na co mám chuť. Zásadně se ale pak liší jídelníček zhruba měsíc před závody, kdy přecházím na dietu a stahuji asi tak šest kilogramů, abych se vešel do své váhové kategorie,“ říká Matěj, jenž je nyní ve třetím závěrečném ročníku.

Jak přiznává, cvičení je pro něj formou duševní terapie, i když skloubení časově náročného tréninku a školy není nejlehčí. „Kdo chce, tak si cestu najde. Děkanát mi vyšel vstříc tím, že mi umožnil přesun praxe, abych mohl vycestovat a reprezentovat svoji fakultu. Rád bych také poděkoval všem, kteří mě na mé cestě podporovali a pomáhali mi. Bez nich by to opravu nešlo,“ dodává Matěj.

Adam Pluhař