Fakulta v nejlepších letech

Čtvrtstoletí existence fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické bylo dobrým důvodem ke svolání slavnostního zasedání vědecké rady, akademického senátu i akademické obce fakulty.

Oslav 25 let, které se konaly ve čtvrtek 19. listopadu v univerzitní aule, se zúčastnili děkani českých a slovenských pedagogických fakult, zástupce ministerstva školství, předseda Grantové agentury České republiky, zástupci fakultních škol a členové akademické obce naší univerzity v čele s rektorem Zdeňkem Kůsem:

„Před 62 lety tehdejší vláda rozhodla, že v Liberci vznikne vysoká škola. V duchu rčení ‚Poručíme větru, dešti a technice‘ vznikla v Liberci Vysoká škola strojní, po několika letech se rozšířila o fakultu textilní a to bylo na dlouhá desetiletí vše. Škole ale jako by pořád něco chybělo. Co to je, se ukázalo po roce 1990. Díky rektorovi Zdeňku Kovářovi a akademickému senátu tehdy v čele s profesorem Davidem Lukášem se podařilo v polovině roku založit školu, na kterou se hlásili studenti už od jara. I oni vycítili, že v Liberci už musí přece pedagogická fakulta vzniknout,“ řekl ve svém projevu rektor.

Oslavy pětadvaceti let jsou dobrým důvodem k bilanci, v projevech proto na sebe gratulanti navazovali především řečí čísel. Zaznělo, že fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická má 15 kateder, i když v roce svého vzniku začínala s jedinou, že má 22 fakultních škol, 45 učitelských i neučitelských oborů, které má akreditovány až do roku 2020, a 2232 studentů (v roce 1990 nastoupilo do prvního ročníku 60 studentů) a s grantovou agenturou škola spolupracovala na 19 projektech.

Fakultu pedagogickou, později přírodovědně-humanitní a pedagogickou vedlo dosud pět děkanů včetně Miroslava Brzeziny: „Chci fakultě popřát především kvalitní studenty. Vybrali si nelehkou profesi, svět není černobílý, je třeba, aby učitelé uměli rozlišit dobro a zlo a toto poznání uměli předat svým žákům. Učitelskému povolání přeji více respektu a nám všem, aby se už nikdy ve školách nemuselo říkat něco jiného, než se pak říkalo doma,“ popřál děkan a svou řeč zakončil rozloučením: „Předstupuji před akademickou obec fakulty naposledy coby děkan, profesoru Pickovi, čerstvě zvolenému děkanovi, přeji v další práci mnoho úspěchů.“