Zemřel malíř Jaromír Vrzal

V sobotu 17. listopadu zemřel po krátké těžké nemoci liberecký malíř Jaromír Vrzal. Pražský rodák (1921) po vysokoškolských studiích žil a maloval od roku 1948 v Liberci, kde působil zpočátku jako středoškolský profesor na několika středních školách, aby se stal posléze odborným asistentem na zdejší vysoké školy . Kresbě a malbě se věnuje po celý život, zájemci o umění se mohli s jeho dílem seznámit na přibližně 38 výstavách na 10 místech v Liberci a na dalších 21 výstavách v 19 českých městech.

Prvními jeho náměty byl dnes již zmizelý svět pražské periferie a portréty členů rodiny, aby s příchodem do severovýchodních Čech , které, jak malíř sám říkal, se staly jeho malířským rodištěm, objevil své dvě velké malířské lásky, totiž krajinu Jizerských hor a přepestrý Český ráj.

V zimních horských náladách malíř viděl a používal snad stovky barevných odstínů sněhu, od mrazivého dne vrcholné zimy, kdy šedé slunce svítí, ale nehřeje až po tající zbytky sněhu před příchodem jara. Podzimní náměty hor i pískovcových skal hýří pestrou, leč vyváženou paletou barev usínající přírody.

Malíře upoutala samozřejmě i dominanta Českého ráje - Trosky. Tento námět je částečně nebezpečný, protože byl zpracován již mnohokrát malíři různých projevů směrů a nezřídka i kvalit. Jeho Trosky jsou podávány s poetickou vizí, jiné obrazy jsou malbou básní barev, tvarů a malířových pocitů, které se přenášejí i na diváka., další uchvacují svoji vnitřní dramatickou silou, zjednodušením k umělecky silnému výrazu.

V tvorbě jsou zastoupeny obrazy z malířových cest, zejména Středozemní moře, jeho malebný kolorit v přístavu, hýřící subtropická příroda i klid holandských nížin. Snivé a zadumané jsou obrazy z Jižních Čech s bělostí chalup, zrcadlících se v hladině rybníčku na návsi, nezaměnitelné obrazy z "České Kanady" či Českomoravské vrchoviny.

Kytice, ať již polní květy či zvlášť milované mečíky, vycházely z reality, ale byly působivě komponovány tvarově i barevně.

Na figurální tvorbě hlav, postav a aktů zaujme výrazné zjednodušení do velkých ploch a kontrastních barev, kde jsou zdůrazněny jen některé části ženského obličeje či těla, jiné monotónním ztvárněním podtrhují celkový záměr, jímž není jen přesná kopie zevnějšku, ale především vyjádření vnitřního života modelu.

Kresby, sloužící původně jako malířský deník, se staly postupně samostatným drobnými dílky, kde zdánlivě jednoduchými linkami s využitím některých možností grafických technik dosahuje autor působivých výsledků.

Všem obrazům a kresbám malíře Jaromíra Vrzala je nesmírná malířská a lidská poctivost neboť díla, které malíř předkládal k veřejné konfrontaci, byla co do počtu jen zlomkem stovek studii, pokusů a hledání vlastního nepůsobivějšího malířského výrazu, doplněná vskutku profesionálním zvládnutím kreslířské a malířské techniky.

Poslední rozloučení s malířem Jaromírem Vrzalem je ve čtvrtek 22. listopadu 2001 v 15.00 hodin v libereckém krematoriu.

Doc. Ing. Jiří Vacek, CSc., Fakulta pedagogická