Úvod > Rubriky > Univerzita > Fakulta textilní > Oděvní projekt pro české olympioniky

Oděvní projekt pro české olympioniky

Věra Čáslavská i origami. Foto: archiv Rebeky Hankové

Bakalářská práce Můj olympijský sen představuje alternativní oděvní kolekci pro olympiádu v Tokiu 2020. Její autorka se snaží poukázat na to, že v současné spolupráci Českého olympijského výboru s firmou Alpine pro chybí designerská složka. Tuto kolekci můžete vidět společně s dalšími vybranými návrhy z TUL na právě probíhajícím Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku.

„Olympijská kolekce funguje jako poznávací znamení. Je to prestižní záležitost a vizitka každé země,“ říká autorka kolekce Rebeka Hanková a pokračuje: „Proto mě vždy mrzelo, že se ani nesnažíme přiblížit se ke kvalitě kolekcí ostatních zemí, od návrhu Christiana Louboutina pro Kubu po švédskou kolekci od H&M.“

Ani jinde v zahraničí není výjimkou, že olympijské kolekce vymýšlí světoví návrháři. Pro olympijské hry 2018 navrhl americkému družstvu dresy módní návrhář Ralph Lauren, značka Lacoste třetím rokem odívá francouzský tým a kanadským olympionikům navrhla svěží a přitom důstojnou kolekci dvojice tvořící pod značkou Dsquared2. Hanková dále dodává, že by Česká republika mohla jít cestou kompromisu podobně jako Velká Británie, které v posledních letech navrhuje kolekci sportovní značka Adidas ve spolupráci s návrhářkou Stellou McCartney. Výsledek jejich spolupráce ale rozhodně kompromisem není.

„Olympijská kolekce je navíc komerčně prodejná, proto je důležité, aby dobře sloužila nejen sportovcům, ale i jejich fanouškům. To klade na oděvy vysoké nároky, které není snadné skloubit dohromady,“ uzavírá mladá návrhářka popis počátečního impulsu k vytvoření své alternativní kolekce pro OH v Tokiu 2020.

V jako Věra, výkon a vítězství

Kolekce Rebeky Hankové vychází z historické tradice navrhování olympijského stejnokroje: „Český olympijský výbor se v minulosti inspiroval českými velikány k vyjádření podpory národního ducha. A pro Tokio byla jasná volba Věra Čáslavská, vrcholová sportovkyně ztělesňující dokonalou sportovní eleganci, která na LOH v Tokiu 1964 získala čtyři medaile, z toho tři zlaté. Čáslavskou dodnes obdivují i v Japonsku, proto bude její odkaz fungovat jako propojení obou kultur,“ vysvětluje studentka fakulty textilní. Za Českou republiku je tedy symbol jasný – V jako Věra a české retro.

Můj olmypijský sen (3)

Můj olmypijský sen (4)

Můj olmypijský sen (5)

Můj olmypijský sen (6)

Japonská filosofie i origami

Ke ztvárnění japonské kultury využila Hanková motivy skládaného papíru origami, který se promítá do skladů v různých částech oděvu, a často tak vytváří písmeno V. Druhým motivem zastupujícím japonskou kulturu je filosofie wabi-sabi: „Soustřeďuje se na přijímání krásy v její jednoduchosti a nedokonalosti a opěvuje asymetrii, simplicitu a neokázalost,“ vysvětluje návrhářka. Do oděvu se filosofie promítá jednak celkovým minimalistickým pojetím a volbou jedné základní barvy, dále pak v asymetrii linií vyobrazených v národních barvách a zdánlivé nahodilosti délky i tloušťky pruhů, které linie vytváří.

Svým návrhem ukazuje, že sport a elegance mohou stále jít ruku v ruce a propojením české a japonské kultury vytváří na první pohled jednoduchý celek, který je však plný symboliky a detailů: „Nenápadné odkazy a drobné detaily dodávají oblečení, které si denně bereme na sebe, hlubší význam,“ doplňuje Hanková.

Pro výrobu kolekce využívala mladá designérka materiály, které pochází výhradně od českých výrobců: „Mé poděkování patří hlavně firmám Mileta, AB-tex a Hedva, které mě během celého procesu podporovaly a jejichž ochota a profesionalita mě doteď nepřestává těšit. Navíc, proč hledat v zahraničí, když odborníky na textil s kvalitní nabídkou máme doma,“ uzavírá Hanková, která nechce své úvahy o oděvech pro olympioniky skončit bakalářskou prací: „Bylo by úžasné, kdyby tahle kolekce byla vstupenkou do designerského týmu pro příští kolekce na olympijské hry.“

Barbora Jónová

Foto: archiv Rebeky Hankové

Text můžete číst také v tištěném T-UNI 360, v posledním červnovém čísle na str. 14. V PDF verzi také zde.