Chybíte nám, pane profesore Tichý

Dne 17. ledna zemřel profesor Jan Tichý, který zanechal na naší univerzitě výraznou stopu. V sobotu 11. února bude urna s jeho popelem uložena v rodných Opatovicích. Jako na člověka, který se zasloužil o rozvoj Technické univerzity v Liberci, na něj vzpomínají jeho spolupracovníci a kamarádi.

Klára Císařová z FM TUL:
Pan profesor přijel po revoluci ze Švýcarska. Žil tam v emigraci a pracoval jako úspěšný vysokoškolský učitel, který dělal čest české vědě a vždy se hlásil ke svým kořenům.
Bylo asi přirozené, že se po roce 1989 vraceli lidé vyhozeni komunistickou mocí. Byl mezi nimi i profesor Tichý. Objevil se moudrý, laskavý, nadšený a natěšený člověk a slíbil naší vysoké škole pomoc. Co slíbil, to splnil. Vzpomínám, jak zařídil, že studenti dostali asi 25 počítačů, které na kolejích byly základem pro vznik studentského výpočetního centra. Dnes je počítač v každém pokoji na koleji běžná realita, ale tenkrát to byla bomba.
Velmi nám také pomohl při zajišťování výjezdů na odborné stáže a pobyty ve Švýcarsku. Dnes také běžná věc, tenkrát zázrak. Pobyt s osobní podporou rodiny pana profesora! Nebylo nic mimořádného, že se „našinci“ potkávali s panem profesorem i u něj doma. Řada z nás vzpomíná na toulky přírodou v okolí St. Gallenu. Vzpomínám s vděčností na každé setkání s ním. Ještě dnes vidím jeho milý úsměv, slyším laskavá a moudrá slova. Chybíte mi, pane profesore.

Jan Skrbek z EF TUL
Profesor Jan Tichý patřil k těm, kdo byli nuceni opustit VŠST a republiku po sovětské okupaci v srpnu 1968. V listopadu 1989 byl jednou z prvních zahraničních osobností, které se snažily liberecké vysoké škole všemi silami pomoci. K nejvýznamnějším počinům Jana Tichého patří iniciace spolupráce mezi regiony Liberce a St. Gallenu. Díky jeho aktivitě začala v roce 1992 pod záštitou Kooperace St. Gallen – Liberec letitá spolupráce mezi TUL a univerzitou v St.Gallenu. Ještě v současnosti za podpory Kooperace studuje každoročně na této prestižní ekonomické univerzitě několik studentů Ekonomické fakulty TUL. Dlouhodobé vědecké stáže téměř desítky pedagogů ekonomické fakulty významně podpořily jejich odborný růst a získání vědecko-pedagogických hodností. Profesor Reetz, významný představitel st.gallenské ekonomické školy, vyučuje již devátým rokem doktorandy naší fakulty. Nic z toho by se neuskutečnilo nebýt nezištné podpory a aktivity Jana Tichého…

Zdeněk Kovář, bývalý rektor TUL
Honza působil na liberecké vysoké školy od samých začátků a měl rozhodující podíl na založení katedry fyziky a na její orientaci na piezoelektrický výzkum. Ta orientace zde trvá dodnes. Byla značná ztráta pro českou vědu, že byl nucen emigrovat, jeho činnost v zahraničí měla však veliký význam. Sám snášel exil těžce, ale od počátku se podílel na práci řady českých exilových organizací. Pracoval ve Svazu československých spolků ve Švýcarsku (byl jeho místopředsedou, v letech 1982-1984 předsedou). Byl členem Rady svobodného Československa, pracoval v Poradním sboru Čechů a Slováků v západní Evropě, pomáhal založit československou sekci Gesellschaft für Menschenrechte. Byl zakládajícím členem sokolských jednot ve Winterturu a St. Gallenu, cvičil na sokolských sletech a zastupoval švýcarský exil na sletu ve Vídni. Psal do švýcarského a rakouského tisku exilového články o situaci v Československu a na toto téma často přednášel. Byl to velký člověk a velký vlastenec.

Pavel Šidlof – student a později kolega z liberecké vysoké školy
Zkoušel mě u přijímaček v roce 1956, učil mě a moc jsem si ho vážil. Nejvíc na něj ale vzpomínám jako na kamaráda, s kterým jsem chodil a lezl po horách. Hory byly po fyzice jeho druhým největším koníčkem. Naše společné túry začaly v Tatrách, tehdy jsem byl ještě student. Náhodou jsme se potkali a on mě pozval na skvělý výstup na Velkou Vysokou. Tam mi nabídl tykání a to pro mě byla velká pocta. Pak jsme spolu byli v Tatrách ještě několikrát, i v zimě. Nelezli jsme extrémní věci, ale byli jsme na mnoha krásných vrcholech. Byl poctivý horolezec jako ve všem ostatním, přísně dodržoval horská pravidla. Chyběl mi, když emigroval. Za dlouhých let normalizace se mi podařilo se s ním sejít i ve Švýcarsku. Stále žil tím, co se v tehdejším Československu dělo. Byl posedlý touhou pomáhat našim občanům - radou, kontakty i penězi. Nepřestal, i když se občas spálil. Tehdy mě pozval i na nádherný výstup ve švýcarských Alpách a daroval mi cepín, který se tady v té době vůbec nedal koupit. Mám ho schovaný a je to pro mě cenná památka. Je vzpomínkou na člověka, kterému hodně dlužím a moc mě mrzí, že už mu svůj dluh nesplatím.

Vzpomínky přátel profesora Jana Tichého zapsala: J. Kočárková