Pan profesor Konopa, emeritní rektor Technické univerzity v Liberci, zemřel ve věku 75 let

Po dlouhé nemoci, která mu v posledních letech znemožnila pokračovat ve vědecké práci, zemřel v sobotu 9. dubna 2022 ve věku 75 let profesor Ing. Vojtěch Konopa, CSc. Byl jednou z nejvýraznějších vědeckých a vedoucích osobností nejen dnešní Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL (FM), ale i celé Technické univerzity v Liberci. Na emeritního rektora TUL a jednoho ze zakladatelů a prvního děkana FM vzpomínají jeho kolegové z fakulty profesoři Zdeněk Plíva a Jan Nouza a někdejší blízká kolegyně Jaroslava Kočárková.

Zdeněk Plíva: Vstřícný kolega plný „člověčiny“

Vojta se narodil v roce 1947 v Praze, kde také v roce 1971 absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT a jeho oborem byla kybernetika a automatizované systémy řízení. V témže roce začal pracovat jako technik leteckých přístrojů u Státní letecké inspekce v Praze, v letech 1975 až 1980 pak působil jako vědecký pracovník ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích. V roce 1977 obhájil na Fakultě elektrotechnické svou disertační práci v oboru technická kybernetika a v letech 1981 až 1989 byl vedoucím výpočetního střediska ve Výpočtové cenové laboratoři v Praze. Své odborné znalosti uplatňoval od roku 1989 na tehdejší Vysoké škole strojní a textilní v Liberci, Fakultě strojní, v roce 1995 se habilitoval na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze a v roce 1997 byl jmenován profesorem na Fakultě mechatroniky a mezioborových inženýrských studií TUL v oboru technická kybernetika.

Na VŠST působil jako proděkan fakulty, posléze i jako prorektor a vedle rektora profesora Kováře a profesora Zelenky stál jako jedna z pověstných sudiček u myšlenky založení fakulty, která by zájemcům o řízení technických procesů, informatiku a matematické modelování nabídla moderně koncipované studium. Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií byla založena v roce 1995 a Vojta se ocitl v jejím čele jako první volený děkan, tedy jako člověk, který nesl hlavní tíhu organizačního zajištění vzniku fakulty, postavil odbornou koncepci a strukturu předmětů a velké úsilí věnoval zajištění legislativy. Jeho schopnost vést a motivovat spolupracovníky, vůle a vytrvalost se staly v roce 2003 předpokladem pro zvolení do funkce rektora Technické univerzity v Liberci. Tuto funkci zastával po dvě funkční období (2003–2010) a za jeho vedení došlo k výraznému rozvoji Technické univerzity v Liberci – jeho stopu nesou budovy IC, výukový komplex G i budova L spolu s Ústavem pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace TUL. Kolegové na Technické univerzitě v Liberci i v širší vědecké a odborné komunitě si ale budou připomínat prof. Konopu jako vynikajícího odborníka a člověka s obdivuhodným přehledem přes různé aspekty automatického řízení, dobrého přítele s výrazným smyslem pro humor a znalce historie i klasické hudby. Výsledky jeho práce nám budou i do budoucna připomínat čestného a pracovitého člověka, kterým Vojta bezesporu byl.

Dovolím si ještě jeden osobní komentář. Vojtu si pamatuji od svého prvního dne nástupu na akademickou půdu. Tehdy jsem ještě pořádně netušil, co všechno práce na univerzitě představuje, a vlastně ani pořádně, kdo to je „děkan“, kterým byl právě on. Z dnešního pohledu si o to více uvědomuji, že kdykoli jsem jako čerstvý asistent měl příležitost s ním prohodit alespoň pár slov, měl opravdový zájem o mou práci, o mé odborné směřování. Navždy si jej budu vybavovat jako vstřícného kolegu plného „člověčiny“, který nikdy neodmítl prosbu o schůzku a vždy dovedl naslouchat a poradit – nebo lépe řečeno po rozhovoru s ním jsem vždy nabyl dojmu, že odpověď znám a vlastně nevím, proč jsem jej s otázkou obtěžoval. O to víc mi bude chybět, vlastně mi chybí již dnes…

prof. Ing. Zděněk Plíva, Ph.D.
děkan Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL

Jan Nouza: Dovolte mou krátkou vzpomínku na Vojtu Konopu

Psal se rok 1995 a na naší univerzitě proběhla velká událost: založení nové Fakulty mechatroniky. U jejího zrodu stáli pánové profesoři Zelenka a Hanuš, hnacím motorem celého dění byl ale (tehdy ještě) docent Vojtěch Konopa. Ten byl také nově ustaveným akademickým senátem zvolen jako člověk, který měl od roku 1996 třímat kormidlo nové fakulty. (Mimochodem, slovo kormidlo měl velmi rád, protože jeho řecká podoba dala jméno oboru kybernetika, který byl hlavní oblastí jeho odborného zájmu a na kterém nová fakulta od počátku stavěla).

Byl jsem tehdy opravdu překvapen, když mě požádal, abych se stal jeho proděkanem. Moc jsme se do té doby neznali, a tak jsem se zeptal: Proděkanem pro co? Pro všechno, co bude třeba, zněla odpověď. Byla to výzva, kterou jsem po krátkém zaváhání přijal. V následujících několika letech jsme pak s Vojtou řešili všechno možné i nemožné. Od základních fakultních předpisů přes scénáře imatrikulací a promocí, návrhy log, ustanovení vědecké rady, přijetí do rodiny fakult elektrotechnických a podobných (s krásnou zkratkou FELAPO, kam nás na začátku moc nechtěli, protože jsme měli ten divný název) či přijetí do mezinárodní organizace FEANI atd. Asi i proto, že jsme to dělali jen ve dvou lidech a čas byl vzácný, tak všechny předpisy byly velmi stručné, řada pravidel byla nepsaných, hodně se spoléhalo na selský rozum a porady se zvládaly rychle a efektivně. Vojta měl úžasný tah na branku a uměl pro svou vizi získat jak lidi na ministerstvu, tak představitele podniků a kraje. Ale hlavně studenty, a to i přes to, že byl v nárocích na ně a na studijní požadavky dost nesmlouvavý. Razil tehdy zásadu, že čím méně výjimek, tím přímější je cesta k cíli a o to větší uspokojení z dosažených výsledků. Určitě i proto se z řad prvních absolventů rekrutovalo tolik později uznávaných odborníků a osobností, z nichž někteří tvoří pilíře dnešní fakulty. Fakulty, která by bez něj nebyla tam, kde nyní je.

prof. Ing. Jan Nouza, CSc.

Jaroslava Kočárková: Byl přísný, ale férový

S panem profesorem Konopou jsem měla tu čest pracovat sedm let jako mluvčí Technické univerzity v Liberci a měla jsem možnost ho poznat nejen z profesní, ale i z lidské stránky. Určitě nezaváděl autoritativní řízení školy, neřídil školu mocí, nevystupoval jako vládce, ale jako první mezi sobě rovnými a řídil školu svým vlivem a silou své osobnosti. Vždy mu šlo o dobrý zvuk univerzity i navenek, nebyl závistivý a nezištně mě upozorňoval na úspěchy napříč všemi fakultami, aby se o nich dozvěděla co nejširší veřejnost. Jeho dveře byly vždy otevřené všem, kteří s ním potřebovali něco vyřešit – ať to byl profesor, nebo student. Každého vyslechl. Bohužel na svoji vstřícnost a otevřenost leckdy doplatil… Byl přísný, ale férový. Často mi ledacos vytýkal, ale vždy mezi čtyřma očima. Nezvyšoval hlas, ale důrazně řekl: „Dávejte si už na to pozor.“ Snažila jsem se tím řídit – a vyplatilo se to. Je mi líto, že není mezi námi….

PhDr. Jaroslava Kočárková

Poslední rozloučení s Vojtěchem Konopou se koná ve čtvrtek 14. dubna od 11.00 hodin v kostele sv. Antonína Velikého v Liberci.

Čest jeho památce.

-red-