Ve vězení v Minsku strávila dva roky. Další měsíce a roky žila doma v napětí a v nesvobodě a nyní zakouší život exulantky u nás v Liberci. To je bilance ztracených let života, které mladé studentce Fakulty umění a architektury TUL už běloruský režim nevrátí. Součet ztrát tím ale nekončí.
„Chci zpátky do Běloruska. Ale teď to nejde. Na architektuře v Minsku jsem byla jedna z nejlepších, ale tady jsem odkázaná na pomoc ostatních,“ říká studentka (27), jejíž totožnost pro potřeby tohoto článku budeme chránit smyšleným jménem Tanya.
Koledovala si dlouho
Účastnila se několika shromáždění namířených proti násilí a represím páchaných Běloruskem na studentkách a studentech. A také mítinku 1. září 2020, jehož účastníci protestovali proti vítězství Alexandra Lukašenka ve zfalšovaných volbách.
To už policie nevydržela a brzy na to si pro Tanyu přišla přímo na univerzitu. Koledovala si o to z pohledu režimu už dlouho.
„Nějaký cizí student mě přišel varovat, že se na mě ptá KGB. Sbírala jsem zrovna podpisy pod petici. Pokračovala jsem v tom a poprosila studenty v okolí, ať zůstanou na místě jako svědci a natáčejí videa. Chlapi oblečení celí v černém mě odvlekli rovnou před jejich očima. Jsem si jistá, že si po tomto zásahu kolemstojící studentky a studenti uvědomili, že tady v té zemi není něco v pořádku,“ říká Tanya.
Zadrželi ji tehdy na sedm dní, nechali ji pak vydechnout jen na pár dnů a 12. listopadu 2020 si pro ni přišli znovu. V Bělorusku nese toto datum označení Černý čtvrtek. KGB ten den zatýkala aktivní studenty a prohledávala jejich byty. Tanya byla jednou z nich, i když tou dobou už byla řadová pracující, protože ze školy ji mezitím vyloučili.
„Důvody mého vyloučení byly absurdní: velký počet absencí. Patřila jsem přitom k premiantům. V užším kruhu 30 studentů i ve skupině 120 studentů z celého čtvrtého ročníku jsem byla starostkou. V Česku to nemáte, ale je to funkce důvěrnice a jakési zástupkyně těch studijních skupin. Dostávala jsem paradoxně i prezidentské stipendium, což je nejvyšší stupeň stipendia. Z 30.000 studentů ho každoročně dostane jen tisíc,“ říká Tanya.
Své vyloučení ze školy vnímá jako exemplární. Po demonstracích proti Lukašenkovu znovuzvolení na podzim 2020 začaly na školách čistky. „Vidíte, i ty nejlepší klidně vyhodíme,“ vykládá si rozhodnutí školy mladá studentka architektury.
Víc vzdělaných než na univerzitě
Následovala vyšetřovací vazba, soudy, čekání na rozhodnutí o odvolání, trest a vězení. U soudu se řešila petice, přitížilo jí interview do nezávislých médií i to, že ji kontaktovali studenti i některé organizace s žádostí o pomoc. Na přetřes přišlo také to, že na nějaké demonstraci tleskala, kdežto na jiné stála mlčky. Obviňovali ji za koordinaci studentských nepokojů i za napojení na zahraničí. V její poště KGB mimo jiné narazila na mailovou korespondenci, jejímž tématem byl i odchod z Běloruska a studium v Liberci. Kromě toho policie používala Tanyin instagramový profil.
Tanya strávila ve vazbě asi rok a další rok ve věznici. V úhrnu mladou ženu připravili o 784 dní svobody.
Patřila k politickým vězeňkyním. Od ostatních trestankyň je odlišovala žlutá nášivka a přísnější režim: více omezení, žádné soukromí, kolem sebe neustále desítky dalších spoluvězněných, žádná korespondence, více práce. Aby potupa „politických“ byla ještě větší, šila šest hodin denně včetně sobot vojenské uniformy. Často se chodilo „dobrovolně“ šít i o nedělích.
„Tolik vzdělaných lidí jsem nepotkala snad ani na univerzitě. Byly mezi námi studentky, lékařky i žurnalistky. Ženy přivyklé přemýšlet o životě, všechny naladěné protirežimně. Na tu bídu, ve které jsme spolu žily, to byla velmi dobrá společnost,“ vzpomíná Tanya.
Příběh s otazníky
Z vězení ji propustili 30. listopadu 2022. Věděla, že po propuštění už život v Bělorusku není možný. Slyšela o opakovaných zatýkáních těch, které jednou propustili, navíc se začaly šířit informace o tom, že nebude možné vycestovat ze země. Dlouho se nerozhodovala a ani ne měsíc po propuštění už sedí v autobuse do Litvy a opouští Bělorusko. Studium na Fakultě umění a architektury liberecké univerzity si rozjednala už před svým zatčením. Měla sem do Liberce dorazit stejně jako dalších 16 běloruských studentek a studentů už před dvěma lety. Nabídka studia stále platí, a tak z Litvy v únoru roku 2023 odjíždí do Prahy a v létě do Liberce k nám na univerzitu, kde je nyní zapsaná ke studiu na FUA TUL.
„Po vězení jsem se ještě nestihla zotavit a musela jsem si zařizovat doklady, pas, studium a pobyt v cizí zemi. Nechtěla jsem ale ztratit další měsíce nebo roky života,“ říká Tanya.
Ten příběh zatím nemá happy end a nemá ani tečku, spíš řadu otazníků, které před mladou ženou stojí a které asi nikdo z jejích českých spolužáků řešit naštěstí nemusí. A stejné otazníky stojí před dalšími 16 studentkami a studenty, na které dopadly represe po běloruských prezidentských volbách a kteří na fakultu umění a architektury přijeli postupně v lednu a únoru 2021 přes Polsko, Ukrajinu nebo Litvu v rámci pomoci koordinované oficiálně českou stranou.
ČTĚTE TAKÉ: Studenti z Běloruska našli útočiště na Technické univerzitě v Liberci
Dobrá zpráva je, že se jim tu daří. Šest z nich úspěšně dokončilo bakaláře, z toho tři u nás pokračují na navazujícím studiu a další tři studují jinde, popřípadě už nastoupili do praxe. Osm studentek a studentů, k nim nově patří i Tanya, pokračují na FUA v bakalářském stupni. Někteří z našich běloruských exilových studentů se chopili příležitosti, které nabízí svobodný pohyb osob, a stihli absolvovat i výjezd na Erasmus+ na zahraniční univerzitu. Doma by nikdo z nich velmi pravděpodobně studovat nemohl, popřípadě by se učil v atmosféře nejistoty a strachu a čelil by dalším represím ze strany běloruského režimu včetně vyšetřování, výslechů a možná i vězení.
„Už půl roku studuji na FUA umění a snažím se studovat i architekturu. Je to pro mě ale velice obtížné, protože jsem dva roky nedělala nic. Moje tělo ani hlava nejsou na takový typ práce a přemýšlení po dvou letech ve vězení zvyklé. Mám ale ty nejúžasnější spolužáky, kteří mi pomáhají všechno zvládnout,“ uzavírá Tanya.
SLEDUJTE: REPORTÉŘI ČT – Příběh Tanyi (v reportáži Anny)
Radek Pirkl
Autor děkuje Lilije Schindlerové za pomoc s tlumočením.
Další články v rubrice
»Něco tak drzého si od roku 1945 nedovolil nikdo vypustit z úst«
S historikem Janem Rychlíkem o dosud nevídaném překrucování historie v současném Rusku, jeho nové knize i lásce k vlakům. Předního českého odborníka na slovenskou historii a pedagoga Katedry historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické...
»Umělá inteligence a elektromobilita: Budoucnost na výjimečné liberecké fakultě«
Na elektrické enduro motorce sjel schody univerzitní auly a během dne otevřených dveří vykouzlil údiv uchazečů o studium a potlesk. Nový děkan Fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií TUL Josef Černohorský tak vlastně nepřímo...
