Traumata minulosti v současné společnosti

Děkan FP TUL Miroslav Brzezina

Je česká společnost v krizi? Jak se promítají traumata z minulosti do současné společnosti a co je příčinou oněch traumat? Umíme se zbavit předsudků a dokážeme vzdorovat jejich zneužití v politice? Otázky historické, filozofické i sociologické byly předmětem přednášek a diskuze na dnešní konferenci „Traumata minulosti v současné společnosti“ v naší univerzitní knihovně.

Konferenci uspořádaly Nadace Konráda Adenaura a sdružení Ackermann Gemeide ve spolupráci s Fakultou přírodovědně-humanitní a pedagogickou TUL. „Českou historií se jako červená nit táhnou nevyřešené česko-německé vztahy. V době minulé se Praha i díky soužití Čechů a Němců stala významným evropským kulturním centrem. Po druhé světové válce o tento statut přišla. Po roce 1989 svitla naděje, že ho opět získá. Povedlo se to zatím jen částečně,“ řekl v úvodním projevu děkan FP TUL Miroslav Brzezina. Podle děkana jsou ve vědě a výzkumu česko-německé vztahy většinou dobré, v ostatních oblastech včetně umění máme ještě rezervy.

Ředitel v zastoupení Konrad Adenauer-Stiftung v Česku a na Slovensku Werner Böhler odmítl návrhy některých politiků udělat za minulostí tlustou čáru a přestat se česko-německou historií zabývat. „Bez znalosti a pochopení třeba i bolestných historických mezníků není cesta k demokracii. Nelze tyto věci zamlčovat a ignorovat. Naopak musíme o nich mluvit v co nejširších souvislostech a všude, kde to je možné,“ prohlásil Böhler.

V hlavní přednášce dopoledního bloku se věnoval historik Adrian Portmann-von Arburg společenským středoevropským traumatům v širších souvislostech. Národní traumata podle něj vyplývají z nízkého sebevědomí a vedou ke krizovým situacím projevujícím se nacionalismem až rasismem. Jsou způsobeny například ztrátou státnosti, jako tomu bylo u Baltských republik. Pro českou společnost jsou stále živými traumaty Mnichovská dohoda, komunistický režim, porážka Pražského jara a následná sovětská okupace. „Nevyřešená traumata jsou jako časovaná bomba. Jsou snadno zneužitelná v politice. Usnadňují totiž najít nepřítele a obrátit k němu pozornost, “ řekl Adrian Portmann-von Arburg.

Na dané téma se rozvinula bohatá diskuze, kterou moderoval komentátor Českého rozhlasu Radko Kubičko. Sociolog a ředitel agentury STEM, Praha Jan Hartl upozornil na nebezpečí obecné pasivity: „Pokud čekáme, že všechno zařídí ti nahoře, chováme se jako ovce.“ Michal Podzimek z FP TUL se zamyslel nad hledáním chybějící společné ideje. Lékař a terapeut Vladislav Chvála se zaměřil na dopady historických traumat na současnou politickou situaci na Liberecku. Podle něj je pro ni typická především chamtivost. Česko-německé vztahy se uměle přiživují, aby se mohly stát nástrojem politických machinací. „Česko-německé téma je nutné ozdravit tím, že se o něm bude mluvit. Pokud je trauma nevyslovené, nebezpečí trvá a prohlubuje se,“ konstatoval.

Diskutující se shodli na tom, že taková témata je nutno vnést do celé společnosti a nediskutovat o nich jen v odborných skupinách. Je úkolem současných i budoucích pedagogů starat se o kvalitní historické vzdělávání tak, aby žáci, studenti ale i občané škole odrostlí chápali historii v reálných souvislostech bez politických nálepek a frází.

Nezastupitelnou roli v poznávání historie a odstraňování předsudků má i umění. O vyrovnávání se se společenskými traumaty v české a německé literatuře hovořili spisovatelka a literární historička Radka Denemarková a spisovatel Jörg Bernig.

J. Kočárková