»Excelentní výzkumný výsledek je i to, že pomůžeme firmě vyřešit konkrétní problém« říká nový ředitel CxI Miroslav Černík

Změní se nějak odměňování vašich lidí, protože to s motivací mladých k tomu, aby se chopili vedoucích funkcí, úzce souvisí?

Ano, plánujeme změnu v přerozdělování institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace, která činí asi 10 % našeho obratu. To jsou nemalé peníze, které ministerstvo přerozděluje vysokým školám za jejich výsledky v předchozích letech. Je to však nastaveno asynchronně a do velké míry tato podpora fixuje stav, který platil před pěti lety. Já bych rád své lidi hodnotil i podle aktuálních výsledků, kterých dosáhli třeba v předchozím roce. A kladné ohodnocení si zaslouží i ti, kteří jsou členy volených orgánů vědeckých institucí nebo například sedí v redakčních radách renomovaných vědeckých časopisů. Mají s tím práci navíc a našemu ústavu to přináší kontakt se soudobým děním v daném oboru a prestiž.

Zmiňované ocenění HR Award prokazuje, že ústav CxI vědcům garantuje přístup a pracovní podmínky, které jsou standardní pro evropské vědecké instituce. A řeší i otázku genderové rovnosti. Mají vědkyně na CxI stejné šance se prosadit a mají stejné odměny jako muži?

Uplatnění a odměňování žen podle tvrdých dat i podle výsledků ankety mezi všemi našimi zaměstnanci, kterou jsme v rámci procesu přípravy na HR Award vyhlašovali, není na ústavu problém. Ze 180 vědeckých pracovníků včetně projektových manažerů, techniků a laborantů je okolo 40 % vědkyň. Nevyváženost však určitě máme ve vedoucích pozicích. Pouze jedno naše výzkumné oddělení z dvanácti má ve svém čele ženu. To samozřejmě není záměr a věřím, že to není finální stav. Zatím to kompenzujeme v další struktuře ústavu, kdy referáty, jako třeba personální a grantový, vedou ženy a pracuje v nich násobně více žen než mužů. Od roku 2019 také na CxI funguje ombudsman, který s vedením řeší i genderovou vyváženost, ale především je tu pro zaměstnance. Ombudsman může pomoci zjednat nápravu v případě, že se zaměstnanec cítí být krácen na svých právech, a to nemusí být samozřejmě jen otázka genderu.

CxI by podle vás mělo být uznávanou a respektovanou institucí v oblasti výzkumu, jak toho ale dosáhnout? V Česku máme celou řadu výzkumných center, v sousedním Německu jsou rozsáhlé sítě ústavů Fraunhoferova institutu a Společnosti Maxe Plancka. Lze si v takové konkurenci v Evropě nebo ve světě najít své místo?

Jsem přesvědčen, že toho můžeme dosáhnout, když si vymezíme nosné směry kompetencí a budeme se specializovat jen na některý výzkum. Máme několik oblastí, ve kterých už jsme nebo bychom mohli být na evropské úrovni.

Jaké to jsou?

Ve strojírenství se v našem výzkumu a vývoji stává jedním z hlavních směrů elektromobilita pro zařízení v průmyslové výrobě. Jsou to třeba inteligentní průmyslová vozítka s ochrannými systémy, která jsou schopna kooperovat s lidmi bez nebezpečí možného zranění. Zásadní jsou také tzv. zelené technologie, které přispějí k ochraně či zlepšení životního prostředí. Tedy příprava materiálů bez nutnosti užití ekologicky problematických rozpouštědel a neobnovitelných zdrojů. Snažíme se třeba nahrazovat plasty přírodními biodegradabilními materiály. Neustále se zdokonalujeme v oblasti aditivních technologií, především 3D tisku. Pravidelně rozšiřujeme vybavení, abychom mohli pracovat s nejnovějšími trendy v oblasti aditivních technologií. V posledních dvou letech jsme na základě poptávky z průmyslové praxe rozšířili také náš výzkum i o informační technologie. Zaměřujeme se na kooperativní roboty, modelování, internet věcí (IoT) či zpracování big data. Našim tradičním tématem je využití nanovláken a nanočástic a dalších technologií v čištění vod, vzduchu a půd. Nejedná se jen o mé téma využití nanočástic elementárního železa, kde jsme se zařadili mezi přední pracoviště v Evropě, ale například i o využití různých radikálových činidel pro odstraňování tzv. perzistentních organických látek, s nimiž si příroda neví rady. V těchto oblastech jsme už velmi dobří nebo v nich máme velký potenciál a měli by to být takové „labels“ CxI, něco jako je obecně pro libereckou univerzitu pojem „nano“. Na tom se ale musí dlouhodobě pracovat, nebude to za rok za dva.

CxI se od svého začátku zaměřuje na aplikovaný výzkum, metodika hodnocení vědy a výzkumu M 17+, na kterou se krok po kroku přechází, však klade velký důraz na excelentní výsledky vědy a výzkumu a poukazuje spíše na základní výzkum, jde to sladit?

Šanci vidím v tom, že se zaměříme ne na aplikovatelné výstupy, ale na skutečně aplikované. Je mnoho projektů TA ČR zaměřených na aplikovaný výzkum, ale celá řada z nich se do plné praxe nikdy nedostane. Projekt skončí, s ním i financování a výsledek zůstane u jednoho projektového partnera bez širšího využití. To nechceme.

Naše výjimečnost by měla i nadále spočívat v tom, že budeme výsledky vědy a výzkumu realizovat v praxi. Excelentní vědecký výsledek je přeci i to, že pomůžeme firmě vyřešit konkrétní problém, a takový výstup lze zahrnout také do Metodiky 17+, jen to zatím není moc zvykem. Pomoci by nám v tom mohli kolegové z ekonomické fakulty se svými znalostmi v oblasti oceňování technologií, marketingu a obchodu. Už jsme s jejím děkanem probírali, jak by bylo možné jejich know-how a naše projekty propojit.

Kromě toho však děláme na CxI i základní výzkum a do budoucna ho chceme ještě zintenzivnit. Například letos kupujeme zařízení pro podporu základního výzkumu: spektroskopii nukleární magnetické rezonance, která je nutná na charakterizaci molekul po organických syntézách.

On totiž aplikovaný výzkum bez toho základního dost ztrácí – především v inspiracích. Kdo se věnuje i základnímu výzkumu, získává náskok, protože nemusí čekat, až někdo výsledky základního výzkumu, použitelné i v aplikovaném výzkumu, někde zveřejní, ale může hned navázat v aplikacích. V aplikovaném výzkumu se můžete dostat do zajetí určitých stereotypů, protože nemáte podněty, které může dát základní výzkum. Ale i ten základní výzkum musíme zaměřit směrem, který dále využijeme. Například na přípravu nových materiálů, jejich modifikaci a funkcionalizaci s cílem následného použití v praxi.

Od roku 2018 skončila ústavu vybudovaného a vybaveného z projektu VaVpI udržitelnost a CxI musí být soběstačné. Daří se to?

Od té doby se roční obrat ústavu pohybuje kolem 270 milionů korun. Z toho největší položkou je projektová činnost, ze které máme ročně kolem 60 % příjmů. Obrat ze smluvního výzkumu a doplňkové činnosti, což jsou peníze přímo od podniků, představuje v posledních letech objem zhruba ve výši 60 milionů korun ročně, tj. přibližně 20 % obratu. Okolo 10 %, tedy 30 milionů korun, dostáváme z MŠMT, resp. rektorátu podle našich výsledků z předchozích let a jsou to peníze na rozvoj výzkumné organizace. A zbývajících 10 % jsou ostatní veřejné zdroje. Zatím jsme si vždy na sebe vydělali a mohli jsme si dovolit nakoupit i nové vybavení. Samozřejmě je zde otázka, co bude v příštích letech. Minulý rok dopadl dobře a nebyl ovlivněn ani problémy s covidem. Ale v dalších několika letech můžeme pocítit pokles zájmu o spolupráci. Podniky budou možná řešit své existenční problémy a vývoj půjde stranou. Musíme proto nabízet kvalitní řešení problémů a rozvoje, která podnikům pomohou se dostat zpět do lepší kondice.

Jakou vidíte roli výzkumného ústavu v rámci TUL?

Je jednoznačně naším úkolem hledat s fakultami další témata spolupráce. V minulosti se někdy ústavu vyčítalo, že přetáhl vědce a vědecká témata z fakult. Je na tom něco pravdy, ovšem jen ve velmi velmi omezené míře. Dnes ze 70 % děláme na CxI výzkum a vývoj, které vznikly nebo se plně rozvinuly právě až na CxI. Portfolio univerzity v oblasti vědy a výzkumu jsme tím výrazně rozšířili a přinášíme fakultám nová témata, která lákají jejich studenty včetně doktorandů. Měli bychom proto s fakultami fungovat v symbióze. V některých oblastech se s výzkumem na fakultách překrýváme a je pak potřeba si vyladit, čemu se budeme víc věnovat na CxI a co by mělo zůstat spíš na fakultě. Ta jednání s děkany už vedu a setkávám se u nich s dobrou vůlí a snahou o dohodu. Nemá smysl hájit si před sebou navzájem písečky fakult a výzkumného ústavu, máme přece společnou jednotící značku, kterou vnímá veřejnost i partneři, a tou je TUL, a mělo by nám jít o to, aby se Technická univerzita v Liberci nadále rozvíjela a měla ve světě i doma dobré jméno.

Děkujeme za rozhovor.

Radek Pirkl (pro T-UNI) a
Jaroslava Kočárková (pro Technický týdeník)