Zemřel pan doktor Břetislav Daněk

Znal jsem ho od chmelové brigády na střední škole: on byl pedagogický dozor, já student prvního ročníku. Od té doby nepřestal mít vliv na můj život a názory. Byl to člověk vitální a pravdomluvný, katolík, který nikoho neindoktrinoval, a učitel dějepisu, který byl za svou věrnost historickým faktům a v neposlední řadě i za aktivity v době komunistického režimu vypovězený ze školství.

Stýkal jsem se s ním a jeho nejbližšími i později: posezení „u Daňků“ nikdy nepatřilo k požitkům, jimž bych se vyhýbal. Byl to inspirativní a neúnavný debatér s širokým okruhem přátel, ať už to bylo v Liberci nebo později v Praze. Nějaký čas po sametové revoluci se z nás stali kolegové a nakonec, jak už se to vlivem času přihodí, jsem začal vést katedru, k jejímž prvním členům patřil; vznik učitelského oboru občanská výchova inicioval právě on.

Byl to jediný člověk, o němž jsem věděl, že nikdy nepřestal sledovat politické dění, denně četl noviny a díval se na televizní zprávy, a to na tolika kanálech, na kolika jen to bylo možné. Byl velmi vtipný, uměl se upřímně smát a nikdy nebyl ironický či kousavý.

Bude chybět mnoha lidem, ano, ale já nemám důvod ohlížet se zpátky se smutkem. Uzavřel se  život dobrého člověka a my bychom měli s vděčností vzpomenout na všechno  dobré, příjemné a veselé, co nám dávalo společnou řeč, i když nám v této chvíli veselo není.

Sbohem, pane doktore. Jestli se ještě někdy potkáme, rozhodně si musíme tykat.

Milan Exner

Další články v rubrice

Zůstaň v kontaktu s univerzitou

T-UNI Univerzitní časopis /
University Magazine

Nepřehlédněte
tipy redakce